Zastavení s Penzistorem

Jaryn, Bobin a Trucin spolupracují jako muzikanti už od počátku 80.let. Založili v Přerově kapelu Pirillo, která velmi krátce po vzniku začala „bourat“ sály nejen na Moravě. Už tehdy se skupina prosazovala vlastními písničkami. Na počátku devadesátých let spolupracovali dva roky s Věrou Špinarovou. Z té doby existuje 12 nahrávek pro rozhlas a Supraphon. Věra je posléze chtěla vydat jako samostatnou desku, ale Pražáci jí to rychle zatrhli (smích), protože byla opravdu hodně rocková a její tehdejší management začal vytvářet její obraz popové divy. Kdo ji znal ale blíže ví, jak milovala rockovou muziku.

Jiřin, jako Brňák, dělal své první zásadní bigbítové kroky v brněnské kapele Regon (tato spolupráce je rozprostřena do třiceti let…), v roce 1991 si „odskočil“ k metalovému Titanicu, se kterým měl tu čest předskakovat Deep Purple a dokonce si zahrát fotbálek se slovutným Ritchiem Blackmoorem. Po přestěhování do Olomouce začal zpívat v přerovské kapele Travellers, která se věnovala převážně produkci tzv. „výchovných“ koncertů pro děti a mládež a občasnému koncertování pro veřejnost. A odtud už to byla jen krátká a rychlá cesta do nové kapely, která ještě sice neměla název, ale měla jasně zkonsolidovanou sestavu a i poměrně jasnou představu o budoucím repertoáru. V prosinci 2011jsme slyšeli a viděli (to je velmi důležitý aspekt) Jirku na pódiu a od 1. ledna roku 2012 datujeme vznik Penzistoru.

Kdo tvoří kapelu?
– Jirka Štěpánek ( dědek Jiřin) – zpěv, kytara, ukulele, foukací harmonika a vlastně jakýkoliv nástroj, na který bychom si mohli vzpomenout
– Jarda Macíček ( dědek Jaryn) – kytara, zpěv, spoluautor hudby a textů
– Libor Trucálek ( dědek Trucin)– basa, zpěv, spoluautor hudby
– Robert Tšpon (dědek Bobin) – bicí, zpěv, klávesy, spoluautor hudby, aranžmá, hudební režie atd. atd.

Marně jsem pátral co vlastně Penzistor znamená, „osvítíte“ mi to?
V době vzniku kapely už se většině členů blížila padesátka, někteří už byli dokonce za (smích). Samozřejmě jsme přemýšleli o názvu, který nás vystihne tak nějak komplexně. Věděli jsme, že mládí je v řiti, pohledné tváře už také trochu znepohledněly. Při představě, že se budeme před každým koncertem rvát do upnutých kožených oblečků, mlátit vypelichanými mařenami, tvářit se jako poslové pekla a věšet na sebe kovové řetězy, se nám dělalo nevolno. Tak jsme se rozhodli přiznat barvu, zdůraznit to, co čeká všechny a udělat si z toho přednost. Penze pomalu na krku, to je jedna část názvu a koncovka „tor“ je doménou tvrdých kapel. No a máš tu PENZISTOR.

Proč jste ve finále založili právě Penzistor?
Jak jsme uvedli výše, kapely, ve kterých jsme se angažovali, tak nějak přešly do stádia dalšího nevývoje a pozvolného zániku. Nechtěli jsme pověsit hraní na hřebík a zahodit naše letité zkušenosti a hlavně absolutní sehranost( léta dřiny, ponížení, odříkání…smích…). Věděli jsme také, že máme velký autorský potenciál. No a Jiřin, to už jen byla třešnička na dortu….tedy je…

Všichni jste „věrní“ domovské kapele, nebo jsou ještě nějaké vedlejší projekty?
No, Jiřin, to je jeden velký vedlejší projekt. Svatby, rozvody, pohřby, narozeniny, křtiny, vítání občánků…to na jaře mrkneš do kalendáře a přemýšlíš, jestli na nás vůbec zůstal nějaký termín (smích). Jak ale říká Jiřin, jeho duše je nekonečná a potřebuje vstřebat všechny zážitky, a to i z jiných žánrů. Zbytek kapely se jednou dvakrát do roka sejde v Pirillu, příští rok to bude 40 let od založení, tak se zřejmě spáchá něco většího. Penzistor u toho ale samozřejmě bude také.

Nazýváte svůj styl děd metal, už jsem slyšel mnoho, ale tohle ještě ne, upřesněte nám, co vlastně hrajete?
Dědmetál se nedá definovat, ten se musí zažít. To se musí slyšet a vidět, potom pochopíš.
Naše hudba má jasné hard rockové základy a vzhledem k tomu, že jsme Moraváci, je tam slyšet i ta zpěvnost. Na tom už nic měnit nebudeme, tohle z nás prostě vychází tak nějak přirozeně.

Opíráte se pouze o vlastní skladby, nebo na vystoupení zazní i nějaký cover?
Hrajeme jenom naše vlastní písničky, v případě CD Fénix tam máme tři songy od našich známých, ale rozhodně žádné covery. A tak to i zůstane. Samozřejmě, pokud člověk chce hrát tancovačky, musí děla covery, dokonce řada tzv. „věhlasných“ kapel má tyhle záležitosti v repertoáru. My to tak dělat nebudeme a těšíme se z našich vlastních vymazlených songů (smích).

K jakým hudebním vzorům jste vzhlíželi v mládí? A co dnes?
Každý z kapely byl samozřejmě v mládí ovlivněn nějakými zahraničním, převážně hard a art rockovými kapelami. Bobin miloval Sagu, Kiss, TOTO, Jaryn začal hrát kvůli Deep Purple, poslouchal ale i Beatles a ABBU (jak říká náš kamarád a slovutný hudební rejža – to je dodnes nejvyšší škola aranžování), Trucin kapely jako Saga, Asia. Jiřin se nám z toho dost vymyká. Protože chodil pět let do houslí, tak jeho prvním hudebním vzorem byl Václav Hudeček, pak Progres 2, Futurum, Synkopy, Yngwie Malmsteen, Joe Satriani, Steve Vai, Javory. Dnes asi nejvíc Aneta Langerová a Ewa Farna, protože jdou vlastní cestou, která je mu blízká.

Váš poslední hudební produkt – CD Fenix se hodně povedl, jak dlouho jste na něm pracovali?
My jsme slibovali nové CD už od vydání předchozího dvojCD Než natáhnem brka v roce 2017. Znáš to, slibem nezarmoutíš (smích). Postupně vznikal hudební materiál, který jsme si ukládali na horší časy. Potom do toho vletěla ta čínská potvora a najednou bylo času…. Bobin byl asi tři týdny v karanténě, a protože se ukrutně nudil, začal na nových písničkách intenzivně makat. Ale i tak jsme ho tvořili v podstatě rok.

Jak vůbec pracujete jako kapela při práci na novém materiálu? Je to kolektivní práce, nebo každý přinese „střípek“ ten se pak dává dohromady.
Způsob naší tvorby nazýváme korespondenčním. Není to tak, že bychom si objednali studio, sešli se tam a čekali, co z koho vypadne. Většinu hudebního materiálu si navzájem posíláme, doplňujeme a konzultujeme Většinou první vzniknou kytarové riffy, náměty na sloku, refrén. Poté z nich Bobin udělá strukturálně song, vymyslí a nazpívá dokonalou hatmatilkou melodickou linku. Dotočí se basa a Jaryn napíše text. V této formě odesíláme Jiřinovi, který podrobí text drtivé kritice. Nakonec ale zvítězí kompromis a skladba je v podstatně hotova ve formě demáče. Při samotném nahrávání natáčíme nástroje i zpěv ve studiu RoLo (tj. Robertova ložnice v jeho bytě). Bobin potom všechno míchá a přemíchává už opravdu poslední a definitivní verze (smích). Když tohle udělá asi po dvacáté, jsme spokojeni skoro všichni a můžeme si říci, že máme hotovo. Při natáčení Fénixu jsme se na dva týdny definitivně rozpadli. Jiřin prosazoval Kulečník, Jaryn trval na tom, že jen přes jeho mrtvolu. Nakonec jako starší a zodpovědnější ustoupil, a hle, úplně na konci CD máme hit (smích).

Četl jsem texty, zdá se mi, že neberete svět zas tak vážně, ale s nadhledem, což si myslím je víc než dobře. Co inspirace k textům?? Kde se bere?
Texty píše výhradně Jaryn. Také to nebylo až tak jednoduché, kam stylizaci textů posuneme. O lásce už to není až tak aktuální a přístojné, takže oči otevřené a uši nastražené. Všechno jsou to příběhy, které se někomu z nás udály, příp. se o nich od někoho doslechl.
Např. text k songu Půlky (na ten budeme dělat na podzim klip). Jiřin, vyhlášený znalec ženské krásy, cestou po školní chodbě šmíroval krásnou mladou učitelku. Tak si to přenášela váhu z jedné půlečky zadečku na druhou – no pohled pro Bohy. A vždycky když zašla za roh, on ji rychle dohonil, aby tu krásu prožíval znovu a znovu. Připadal si jako Malý princ, který si popostrkával židličku na své malé planetce, aby ten západ slunce opět viděl. Jiřin také miluje západy slunce. No a do té krásy mu volá Jaryn, že nemá žádný námět. Tak mu to Jiřin vykreslil v pastelových barvách a on to stejně napsal o žrádle a zabíjačce (smích).

Vy jste vydali klasické CD, stále si myslíte, že fyzický nosič při dnešních iTunes, Spotify…. Je stále důležitý? Jaký je váš názor na elektronické verze CD? Má pro kapelu význam investovat spousty peněz nejen do studia, ale i to výroby CD?
Myslíme, že je hodně lidí, kteří už si nemají klasické CD na čem doma, ani v autě, pustit. Ale bereme to tak, že rozbalování cédéčka je rituál, ke kterému patří také vůně bookletu, hmatový vjem při listování texty a fotografiemi. Jsou to zážitky a emoce, o které jsme třeba na spotify ochuzeni. Tak jako si někteří lidé pořád nechávají dělat z digitálních fotoaparátů, nebo mobilů fotky, aby měli něco v ruce, tak to bude i s klasickými cédéčky. Chce to jen udělat si čas, otevřít nějakou dobrou lahev, listovat bookletem a poslouchat své oblíbence. To v nás zůstává stejně jako milování.

CD vychází k desátému výročí kapely, chystáte nějakou větší oslavu, nebo to budete slavit po celý rok na každém vystoupení?
Dostáváme se pomalu do věku, kdy člověk může slavit každý den, i když bolí klouby, prsty se kroutí revmou, mozek už není tak bystrý jako dříve, šumí ti v uších a má řadu jiných radostí spojených s přibývajícím věkem. Ve dvaceti jsme slavili několikrát denně, připíjeli jsme si na zdraví, ačkoliv žádný z nás nemohl vlastně tušit, na co si připíjí. Teď už to chápeme. Ale i tak je stárnutí přirozené a krásné. Proto je pro nás svátkem a oslavou každé setkání s publikem, které nás poslouchá, chápe nás, bere naši muziku a upřímně se u toho baví. Nic víc, nic méně.

Každopádně se jistě neslyšíme naposled, kde najdou naši čtenáři informace o kapele, vystoupení popř. dalších aktivitách kapely?
Jednoznačně na webu, dále na facebookovém profilu. Zde jsou všechny dostupné informace o kapele a dění kolem, včetně odkazů na streemovací platformy, koncerty, merch atd….
Máme také 4 klipy, které se také můžete prohlédnout na webu.

Sledujete kapely v ČR? Překvapil vás někdo mile?
Asi nikdo z nás neposlouchá cíleně českou muziku, natož, aby se jí inspiroval. V rádiích se hraje to, co se hraje a tím skončila ve štábním vagóně debata o válce s Itálií (Dobrý voják Švejk). Takže se těšíme, že se budeme i v budoucnu překvapovat sami, nakonec, jsme na začátku, co je to deset let. Naše image časem splyne se skutečností a naše muzika je a bude také skutečná a svébytná (při vší skromnosti a pokoře). Věříme, že se máme na co těšit.

A závěrem, co vzkážete našim čtenářům a jaký váš klip nám doporučíte
Líbí se nám citát Oscara Wilda : „Buďte sami sebou. Vše ostatní je již obsazeno“.