Chceš slyšet a vidět Penzistor u Vás ? Staň se externím manažerem kapely!!!

Domluv koncert s pořadatelem a po jeho realizaci obdržíš honorář ve stejné výši jako muzikant.

O bližší informace  si napiš na  penzistor@email.cz.

 

 

Rozhovory

Československý beat-festival byl loni s velkým úspěchem po padesáti letech obnoven. Letos se uskuteční znovu 16. a 17. prosince v pražské Lucerně. Ten první koncert uvede Legendy československé beatové hudby a zahraje si na něm i vítěz soutěže Rock pro tento rok, která se koná jako součást tohoto festivalu. Finále soutěže se uskuteční 3. listopadu v brněnském Sono centru. Porota už vybrala sedm finalistů (toho osmého bude vybírat veřejnost formou SMS hlasování). A my vám jednotlivé finalisty postupně představíme. Po skupině Anacreon je to skupina

PENZISTOR

Penzistor je originální „mladá“ kapela z Přerova, složená ze zkušených muzikantů sice postaršího designu, ale hrající zcela neotřelý rock, nazývaný pracovně „děd metál“. Jiří Štěpánek –krásný zpěv, Jaroslav Macíček – pěkná kytara, pěkný zpěv, Libor Trucálek – bezkrká basa,řev, Robert Tšpon – dřevěné bicí, velmi pěkný zpěv. Kapela hraje pro radost, bez stresu a především s cílem bavit lidi. K tomu napomáhají i originální kostýmy. Koncerty Penzistorů jsou proto vždy skvělá pódiová show, při níž se diváci rozhodně nenudí. Rockovým fanouškům jsou jejich jména určitě povědomá. Jejich hudební kariéra je propojená s legendami jako jsou Věra Špinarová, Pavel Novák, či skupiny Pirillo, Synkopa, Titanic, Regon, Van Halen, Deep Purple (pozn. poslední 2 jen tajně poslouchají). V repertoáru Penzistorů naleznete výhradně vlastní tvorbu, žádné ukradené písničky. Každá skladba je z trošku jiného soudku. Kapele jsme poslali otázky a dostali jsme odpovědi. Jak prosté! Za kapelu odpovídá kytarista Jarda Macíček.

Váš styl je naprosto ojedinělý. Jak jste na něj doopravdy přišli?

Myslíte hudební nebo vizuální? Všichni jsme pravověrní rockeři. Začínali jsme a učili jsme se od takových velikánů, jako jsou Deep Purple, Van Halen, Boston, Toto atd…. Hráli jsme spolu v kapele Pirillo ( gt, drums, basa) v osmdesátých letech, už tehdy jsme měli vlastní repertoár.  Ve dvaceti jsme byli schopni zahrát to, o čem se nám už dnes ani nesní. Nakonec, říká se, že co se nenaučíš do dvaceti, to potom nedoženeš. Jenže nás tehdy, jako řadu dalších kapel, semlely vesnické tancovačky. Nikam se to neposunovalo, tak jsme to zabalili. Vzkříšení naší spolupráce ale bylo na spadnutí celá ta léta.   Pořád si myslíme, že i dnes by měl muzikant umět hrát, kapela šlapat na živo a zpívat vokály je naprosto přirozené.  S příchodem zpěváka Jirky dostala naše vystoupení zcela jiný rozměr. Je to človíček, který je neustále v pohybu, vymýšlí stále nové a pro nás překvapující pódiové kreace. No a ještě k tomu zpívá…

Jaký je váš největší úspěch?

Asi to, že nás naše vlastní muzika baví a naplňuje. A vidíme velmi pozitivní odezvu u publika, a to je zcela zásadní. Vloni jsme se nějak po haluzi dostali jako náhradníci za vypadlou kapelu do soutěže skupin na Bandzone a z cca tisícovky jsme skončili ve velkém finále druzí.  No ono je to tak, že pokud si neobjedeš to kolečko, kdy máš problém se dostat na festival, potom se tam dostaneš a hraješ v nejhorším čase.  Pokud nehraješ v době tzv. headlinerů, tak tě nikdo nevidí a neslyší. A vesměs to trvá třeba 10 let, než se posuneš výše. Chce tedy vytrvalost a přesvědčení, že děláš správnou věc a muziku, které věříš. A hlavně dobrou partu, jinak to nemá smysl a nevydrží to.

Jak vznikají vaše písničky?

Říkám tomu korespondenční tvorba, neboť žijeme v době, kdy existuje nepřeberné množství různých nahrávacích programů. Přeposíláme si kytarové grify, rytmy, nápady na refrény, mezihry, sóla. Do toho vzniká melodická linka a text. Nakonec se tímto způsobem song vlastně natočí na hotovo. Proto není třeba ani moc zkoušet. Jde o to si jen písničku na zkoušce párkrát přehrát. No a pár songů vzniklo samozřejmě klasicky, tzn., dodělává se aranžmá k melodii s akordovým doprovodem. Je na tom krásné a vzrušující když vidíš, jak se ten song vyvíjí a mění tvář až do konečné podoby.

Čeho byste chtěli dosáhnout?

Je otázka čeho by chtěl člověk v muzice dosáhnout a jaká je realita v dnešním šaubizu. Pokud tě nehrají rádia, nic neznamenáš. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou a najednou zjistíš, že ti ta sračka, co jsi ráno zaslechl v rádiu, otravuje mozek celý den. Není třeba se hroutit, je to prostě tak. Pokud si tě někdo vybere, vrazí do toho strašné peníze a prodá tě, potom se můžeš dostat na pomyslný vrchol. Je otázkou, zda tě to bude (tedy kromě výše honoráře) naplňovat. I když o prachy vlastně jde až v první řadě :-).  Jsme ve fázi, kdy to kolečko začínáme dole a vůbec není jisté, že poskočíme výše. Krásní mladí kluci už také nejsme, tím jsme pro případné producenty nezajímaví. A jen muzikou neprorazíš. Proto máme radost z každého koncertu, kdy cítíme to souznění s publikem a nelámeme si hlavu tím, kde bychom mohli být, kdyby…..

Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Těšíme se na další koncerty a do konce roku bychom chtěli natočit další CD. Pár songů už máme, nápadů je zatím dost…

Ivan Rössler

Děkujeme Milošovi Bučkovi z kapely Pantograf za přízeň a práci, kterou věnoval zpracování obrazového záznamu!!!!!!